Britská komedie Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám z roku 2008 vypráví příběh novináře Sidneyho Younga. Ten dostane z USA nabídku psát pro bulvární plátek Sharps. Ve vidině všech exkluzivních věčírků a světa slávy neváhá, práci přijme a opustí Británii. Až poté zjišťuje, že není všechno zlato, co se třpytí.
Tato komedie s sebou nese očekávání, která má každý novinář. Místa a akreditace na akce, kam se obyčejný smrtelník nedostane. Potkávání celebrit. To všechno v podstatě zadarmo. Zní to tak lákavě. A ruku na srdce, kdo ze studentů žurnalistiky o tomhle někdy nesnil. Navíc je nám to často předhazováno i společností – kdy už konečně s někým uděláme rozhovor a proč nemáme akreditace na tu a tu akci.
Ve filmu je také zajímavé sledovat, jak je těžké se jako začínající novinář prosadit. O tom, že jim nikdo nedá nic zadarmo, se přesvědčil i Sidney. Šéfredaktor ho sice přijal na post redaktora, ale za několik měsíců si však téměř ani neškrtl, noví kolegové mu jako nováčkovi dělají naschvály a hlavní hrdina postupně ztrácí všechny iluze. Největší ranou pro něj je však zjištění, že články prochází kontrolou, a tak může zapomenout na psaní polemik. Má přece nějaké morální hodnoty a jako pravý novinář nenechá své texty podléhat cenzuře.
Nakonec ale i všechny morální zásady jdou stranou a Sidney si uvědomí, že pokud neustoupí, v tomhle světě se neuživí. Nezbyde mu nic jiného, než s cenzurou souhlasit a psát tak, aby ostatní potěšil, než aby psal pravdu. Teprve tímhle se mu otevřou dveře do toho světa, o kterém vždy snil.
I přes to, že je film koncipovaný jako komedie, při jeho sledování jste vlastně smutní. Proč? Námětem filmu se totiž stala kniha Tobyho Younga z roku 2001, kde zachycuje své novinářské zážitky v prestižním časopisu Vanity Fair. Takže snímek Jak se zbavit přátel a zůstat sám odráží realitu novinářské branže…